(přeloženo ze španělského originálu)
Vždycky jsem si myslel, že biketrial se narodil ve stejný den jako jízdní kolo. Všichni ti venkovští pošťáci a kněží ve Španělsku v první polovině dvacátého století, kteří jezdili od vesnice k vesnici po téměř neprůjezdných cestách, tak jak to známe z filmů „made in Spain“, vlastně nevědomky trénovali biketrial. Každý, kdo má kolo, se alespoň někdy pokusil přejet obrubník nebo sjet pár schodů. A to už je biketrial. Trial na motorkách se jezdil už mnoho let a španělské značky Montesa a Bultaco patřily ke světové špičce. Karlson, Vesterinen a další piloti té doby byli idolem mládeže, ale pro mnohé z nich byl překážkou na cestě k motorce nízký věk a rodinný příjem.
Narození biketrialu jako sportu je víceméně datováno do poloviny 70.let. Sabadell a Sant Feliu de Codina, dvě města v provincii Barcelona a také město Aragon zaznamenávají první zprávy o klucích, kteří si upravili svá cestovní kola, typické BH (něco, jako u nás „eska“, pozn.př.), aby se přiblížili svému ideálu – moto trialu. Více než soutěže organizovali setkání, na nichž mohli svým přátelům ukazovat nové kousky. Nicméně soutěžní duch se záhy dostavil a začal tato víceméně neorganizovaná setkání přibližovat k organizaci motocyklových soutěží. Mezi náhody života patří, že první soutěž v „bici-trialu“, jak se tehdy specializovaný sport nazýval, se konala na stejném místě, kde byl o třicet let později otevřen největší městský biketrial park v Evropě: trialový park v Sabadellu v Parc Catalunya.
V Sant Feliu de Codina byl hlavním propagátorem této nové sportovní disciplíny Josep Figueras. Velmi rychle následoval rozvoj „technologie“ a brzy se objevila více či méně upravená kola i kola navržená speciálně pro Bici-trial. Jednou z prvních značek trialových bicyklů byl právě Figueras. Pro konstrukci využíval Figueras vlastních představ zkombinovaných se zkušenostmi jezdců ze Sabadell, jako třeba Eliseu Selluse, a smícháním s dřívějšími představami vytvořili kolo, které později Montesa dále zdokonalila díky svým technologickým možnostem. Pan Oscar Puig se podílel na organizaci soutěží a téměř každý víkend, když se „kluci z Bici-trialu“ sešli na soutěž, vyhledával mezi nimi talenty pro vstup do moto trialu.
Souběžně s tímto vývojem žije v Barceloně slavný trialový jezdec Pedro Pi. Byl 7 krát Mistrem Španělska v MX a prvním Mistrem Španělska v trialu. Kromě toho byl jediným, kdo vyhrál tři národní tituly ve třech různých disciplínách: motokrosu, trialu a v rychlosti. V roce 1974, kdy se Bici-trial narodil, měl jeho syn Ot 4 roky a jako každý kluk v jeho věku chtěl jezdit na kole. Nějaké mu koupil, ale díky své vášni pro trial se rozhodl malému Otovi koupit jiné kolo pro ježdění v terénu. Pedro šel do El Corte Inglés (obchodní dům), ale tam mu řekli, že takový typ kola neexistuje. S touto odpovědí se nespokojil a šel proto navštívit svého bratra, majitele slavného obchodu s motocykly Isern. Odpověď ale byla stejná. Když viděl, že kolo pro Bici-trial opravdu neexistuje, rozhodl se – protože byl shodou okoností šéfem vývoje u firmy Montesa – postavit Otovi kolo vlastní. Geometrie byla navržena podobně jako u trialového motocyklu. S tímto kolem dokázal malý Ot brzy objet po zahradě okruh kolem domu, aniž by se dotkl nohama země. To se mu na tom prvním kole z obchodu nikdy nepodařilo. Pedro Pi si rychle uvědomil potenciál nového kola a podařilo se mu i vyfotit malého Ota, jak zdolává 18cm vysoký schod (vyhozením předního kola a pak zhoupnutím těla vpřed, aniž by se nohama dotkl země). (Tento obrázek byl pak dlouho logem trialových kol Montesa, pozn. př.)
Jakmile měl kolo pro malého Ota připravené, ukázal je panu Pemanyerovi, majiteli firmy Montesa. Toho velmi zaujalo, ale řekl Pedrovi, že jako firma se Montesa nemůže tomuto tématu věnovat, nicméně že je ochotný zaplatit náklady a poskytnout vybavení s tím, že vývoj kola bude prováděn mimo pracovní dobu. Po roce práce byly připraveny všechny forma a díly a smontovali první kolo. Během této práce řekl Pedrovi pan Jaume Argemí, že jeden chlapec ze Sant Feliu de Codines má podobné kolo vyrobené Figuerasem a že na něm jezdí trial. Pedro Pi se o něj začal rychle zajímat a kontaktoval jej. Potenciál Montesy byl mnohonásobně vyšší než u malovýrobců jako byl Figueras a tak se ten cizí chlapec – Andreu Codina – stal prvním jezdcem „Montesitas“. Pedro Pi sestavil pravidla vycházející z motocylového trialu, ale upravená pro kola. Potenciál nového sportu rostl a čím dál více dětí projevovalo zájem o Bici-trial. Zájem o biketrial a organizované soutěže se začaly rozvíjet i v oblasti Madridu. Brzy došlo ke „konfrontaci“ mezi Madridem a Katalánskem, došlo k výměně technologických zkušeností, navázání přátelství a konstaktů a bylo možné společnou prací dát sportu větší váhu. Tuto práci s obdivem sledoval pan Oscar Puig. Zorganizoval řadu soutěží a dlouhou dobu tento sport podporoval, ale aby se biketrial posunul dále dopředu, bylo potřeba dostat informace o sportu mezi veřejnost.
Díky své práci v Montese a svému postavení profesionálního jezdce, měl Pere Pi mnoho kontaktů v médiích a večejných institucích a tak poté, co byla zformulována pravidla sportu, předložil je Sportovní radě, aby zvážila, zda nový sport zařadit spíše pod cyklistiku nebo pod motocyklový sport. Brzy mu zavolal pan Soriano ze Španělské motocyklové federace a pozval jej na třístranné jednání ještě s panem Lluísem Puigem, předsedou Cyklistické federace. Pere Pi tedy odjel na jednání do Madridu, kde byl nový sport konečně uznán a začleněn pod Královskou španělskou federaci cyklistiky (RFEC) pod podmínkou, že Pere Pí převezme otěže řízení této nové specializace. To ale Pere odmítal, neboť chtěl i dále pracovat pro Montesu. Ostatní si ale mysleli, že by to byla pro trial výhoda. Dále se dohodlo, že jméno „Bici-trial“ bude nahrazeno jménem „Trial-sín“ – španělské slovo „sín“ znamená „bez“, tedy trial bez hluku, bez kouře, bez motoru…. To se psal rok 1979.
Díky tomu, že Montesa působila celosvětově, rozšířil se trialsin rychle do všech zemí, kde měla zastoupení. Trialsin tak objevila řada mladých lidí a v roce 1982 bylo zorganizováno první Mistrovství Evropy v Trialsinu. Začalo se objevovat více značek trialových kol, jak španělských, tak zahraničních, a mnoho zavedených značek jízdních kol představilo své vlastní verze upravené pro trialsin. Montesa, Figueras, Torpado, Sans, Rubínes, Bianchi, Technic One, Looping, Fanatic… to byly značky modelů pro trial. Vznikla národní federace trialsinu a BMX s Perem Pi v čele. O pár let později, v roce 1988, ale Pi odchází z funkce pro malý zájem federace o trialsin. Skupina rodičů, mezi nimi i Rafael de la Torre, převzala řízení Komise trialsinu. De la Torre byl otcem dvou jezdců a měl proto na věci velký zájem. V průběhu 80.let zájem o trialsin rostl po celém světě a po čtyřech podnicích Mistrovství Evropy se konalo první Mistrovství světa v roce 1986. Mezitím se na konci roku 1983 od trialsinu stáhla firma Montesa a místo ní nastoupila firma Monty (založená Pedrem Pi jako specializovaný výrobce trialových kol, pozn. překl.). Pere Pi se i dále věnoval sportu, ale už mimo RFEC. První světové mistrovství hostilo katalánské město Berga. Tím se otevřela nová éra, kdy se na soutěži poprvé setkali jezdci z Japonska, Brazílie, Austrálie a dalších zemí s evropskými, kteří za sebou již měli zkušenosti čtyř evropských šampionátů.
Královská cyklistická federace RFEC vždy považovala trialsin za rekreační sport. Nikdy na něj nepamatovala v rozpočtu, ani v jiné sebemenší hlouposti a považovala jej spíše za obtíž než přínos. Odpovědné osoby v komisi trialsinu viděly, jak jejich sport každým dalším rokem více stagnuje. Bylo stále obtížnější pokrýt náklady na zajištění soutěží a závodů a trialsin nebyl propagován tak, jak si zasloužil. Díky si zaslouží delegáti sportovní komise, ale ne RFEC. Bylo jen otázkou času, kdy trialsin zmizí.
Na počátku 90.let, v době konání Mistrovství světa v Andoře, svolal Pere Pi schůzku zástupců všech zemí, aby jim sdělil, jak malou dostal podporu od Federace. Schůzky se zúčastnilo 13 delegátů a z nich 12 jednomyslně schválilo vytvoření své vlastní nezávislé federace. Její stanovy byly sepsány v roce 1992 a tak vznikla BIU (BikeTrial International Union). A byli to první prezident pan Dressler spolu s japoncem Hiroshi Hiranem, kdo převzali otěže biketrialu na celém světě. Z důvodů mezinárodní srozumitelnosti byl přejmenován „trialsin“ na „biketrial“ a každá země si založila vlastní národní biketrialovou unii. Ve Španělsku je to BUE (BikeTrial Union Espaňola).
Od roku 1992 narůstá biketrial geometrickou řadou. Veškeré úsilí jeho vedení je zaměřeno výhradně na jeho posílení. Není jediná země na světě, kde by jej neznali. V Japonsku se praktikuje na školách jako zájmové kroužky. Čína v sobě právě probouzí vášeň pro tento sport a už uspořádala mezinárodní akce. Země s více než miliardou lidí má velmi významný potenciál zájmu mladých lidí o biketrial. Jsme si vědomi, že podobný vývoj sportu proběhl i v dalších zemích, jako například v Německu, tam možná dokonce i dříve než historické soutěže v Sabadellu a Sant Feliu de Codinas, ale první zemí, kde byla stanovena pravidla sportu a soutěží, zůstává Španělsko. Zbytek zemí svá pravidla odvodil od zdejších. V současnosti se slovo „biketrial“ stalo „značkou“, která označuje sport vzniklý v polovině sedmdesátých let ve Španělsku a který navazuje na původní Bici-trial a Trialsin, je to jméno, pod kterým je oficiálně znám tento sport z rukou Pereho Pi. On tento sport nevymyslel, ale byl tím, kdo v něm viděl víc než jen pouhou zábavu, stanovil pravidla a vymohl mu podporu, které se mu léta nedostávalo.
Každý den je pro biketrial ve Španělsku kouzelný, ale tvrdý. Bez jakékoliv oficiální podpory, protože není uznáván jako federace, dostávají jezdci vládní odměny za dosažené úspěchy, každou sezónu se konají všechny naplánované soutěže a organizují se mezinárodní soutěže. Úroveň jezdců se stále zvyšuje a španělský biketrial je tak ve světě měřítkem, jak v kvalitě organizace, tak úrovní svých jezdců – jsou opravdu zrcadlem, ve kterém se shlíží zbytek jezdců planety.
(přeloženo a publikováno se souhlasem autora)
Tolik tedy překlad článku ze španělštiny o počátcích biketrialu ve světě. Je vidět, že biketrial byl, je a bohužel asi i nadále bude menšinovým sportem. Zajímavá je pasáž o (ne)podpoře ze strany RFEC, jestli aktuální námluvy některých českých jezdců z Českým svazem cyklistiky nepřinesou stejné zklamání, ukáže čas. Ani mezi financováním španělského biketrialu před čtvrt stoletím a českým biketrialem dnes není velký rozdíl. Takže nezbývá než vydržet a doufat, že už za dvacet let budeme tam, kde Španělsko dnes! (myslím tedy co se biketrialu týče, ne ekonomicky – to kdyby bylo až za dvacet let, to by bylo fajn…)
O tom, jak začínal biketrial v Československu, případně v Olomouci, zase někdy příště.
21.8.2011, RJ
Staženo z http://www.biketrial-olomouc.cz/dokumenty/2011-08_historie_biketrial_svet.htm
