Na letošní sezónu jsem se poctivě připravoval, jelikož nás měl čekat rok nabitý závody. Jelikož byla zima mírná, mohli jsme nejčastěji v doprovodu s taťkou jezdit o víkendech trénovat do pískovny v blízkosti Brna. A tak jsem mohl v podstatě celou zimu sedět na motorce.
Bohužel se začátkem nové sezóny bylo jasné, že díky dané situaci a vládním nařízením, se mnoho závodů nepojede. A místo prvního závodu jsem musel mít nucenou pauzu a čekal jsem, jestli se situace zlepší a jestli se nějaké závody vůbec pojedou. Nakonec došlo ke zlepšení a odjel jsem čtyři závody z pěti endurosprintů, které se konaly pod federací AČR. Startoval jsem v kategorii MMČR E1. První závod jsem absolvoval v Uhlířských Janovicích. Po vydatných deštích se areál bývalé cihelny změnil v extrémní školu blátivého závodu. Druhého závodu v Trstěnicích jsem se nemohl zúčastnit, protože jsem měl motorku v servisu na rozsáhlejší opravě a nestihla se do závodu dát dohromady. Chuť jsem si spravil v pro mě oblíbeném areálu v Jiníně. První den jsem se zase musel poprat s deštěm a hodně blátivým podkladem. Druhý den soutěže se však utvořil ideální podklad a trať tvořenou z motokrosových úseků, extrém testu a přilehlého lesa s výjezdy jsem si užil. Čtvrtý podnik jsem odjel ve městě Úterý, kde jsem pro letošek nezvykle jel v neprůhledné prachové cloně. Místní trať mám rád, zdobí ji úseky upravené buldozerem. Hlavní dominantou je známý výjezd, který se letos jel v nejjednodušší verzi a část s prvky extrémního endura. Nečekaně posledním závodem se stalo Mšeno do kterého se také rád vracím. Závod se skládal ze dvou tradičních testů natažených v ovocných sadech. Ze Mšena jsem se vracel s dobrým pocitem z dobrého výkonu a těšil jsem se na poslední dva závody. Avšak má natěšenost opět přišla vniveč, protože se situace opět zhoršila a oba byly zrušeny. Mimo závodů jsem se zúčastnil i dvou pěkných soustředění, kdy v jsem ve Velké Losenici mohl přiložit k dílu pomocnou ruku při trénování mladých motokrosových nadějí a naopak na soustředění v Telči, které pořádal Standa Horský si zkusit trénovat pod vedením zkušeného Davida Kosmáka.
Kratší sezónu mám za sebou a chtěl bych poděkovat v první řadě taťkovi, který mi dělal na každých závodech doprovod a byl na většině mých tréninků. Dále chci poděkovat za podporu všem mým známým a přátelům, kteří za mnou jezdí na závody a fandí mi, sponzorům a klubu AMK Hamry nad Sázavou. Děkuji a těším se na novou sezónu.
Úkolem pro sezónu 2018 pro mne bylo objíždět co nejvíce závodů a na nich pochytávat zkušenosti. Rozhodl jsem se absolvovat v přeborové kategorii seriál endurospritů a endura pořádaných pod Autoklubem ČR. Závody endurosprintů se mi povedly objet všechny a v konečném pořadí jsem se umístil na 2. místě v kat E3. Zhruba uprostřed sezóny jsem měl technický problém s motorkou a tak jsem se nemohl zúčastnit dvou závodů endura a odjel jsem pouze první a poslední enduro, přičemž to poslední jsem už jel na nové motorce KTM 250 exc-f. Na podzim jsme také společně s Oldou Sedlákem a Jirkou Pařízkem týmově vybojovali krásné druhé místo na endurosprintů pod federací CAMS v Šiklově Mlýně.
Nyní se připravuji na novou sezónu. Letos budu opět objíždět závody pořádané pod AČR, avšak díky loňskému roku již v kategorii MMČR v objemové třídě E1. První velký závod se koná v Jiníně 13.-14. 4.
Velké díky paří všem kdo mi fandí a pomáháte mi.
První motorku jsem dostal od táty pod stromeček, když mi bylo pět let a na první pohled jsem se zamiloval. S tátou jsme trénovali a objížděli motokrosové závody. Táta mě odmalička dobře vedl, takže se povedly i nějaké dobré úspěchy. Ve dvanácti jsem se začal plně věnovat trialu na kole a motorku jsem odložil. Věřím, že to bylo dobré rozhodnutí a cením si toho, že jsem mohl ve zdraví dospět a přitom aktivně sportovat a zdokonalovat své schopnosti. Teď po deseti letech se mi naskytla příležitost se k motorkám vrátit, takže jsem neváhal a skočil po hlavě do Endura. Je to pro mě velká výzva, a tak se snažím, co je v mých silách, abych to moje ježdění někam posunul. Jsem rád, že v mém okolí je hodně lidí co mi fandí a podporují mě, protože bez nich bych se k tak krásnému sportu těžko vracel.
